Hrdina
distribuční list // presskit // plakát
SYNOPSE: Drama, kterým se Farhadi vrací k íránskému prostředí, vypráví příběh Rahima, který se dostal do vězení kvůli nesplacenému dluhu. Během dvoudenní propustky společně se svou tajnou přítelkyní vymyslí plán, jak přesvědčit věřitele, aby mu dluh odpustil. Plán se však vymkne kontrole a události naberou překvapivý a velmi rychlý spád. Farhadi v rozhovoru pro Variety v Cannes řekl, že námět ke scénář pochází z jeho pozorování íránské společnosti v éře sociálních médií.
“Čas od času se ve zprávách z Íránu objeví příběhy o velmi průměrných lidech, kteří ve svém každodenním životě dělají něco velmi altruistického.
… A díky tomuto humánnímu způsobu bytí jsou ve společnosti na několik dní velmi nápadní, a pak jsou zapomenuti. Příběh vzestupu a pádu tohoto druhu lidí mě opravdu zajímal. “
Írán, Francie – 2021 – 127 minut – drama / thriller
scénář a režie: Asghar Farhadi
hrají: Amir Jadidi, Mohsen Tanabandeh, Fereshteh Sadrorafaii, Sahar Goldoust
česká premiéra: 20. 1. 2022
ROZHOVOR S REŽISÉREM ASGHAREM FARHADIM
Jak vás napadla myšlenka napsat film Hrdina?
Už delší dobu jsem
podobné příběhy četl v novinách. Příběhy obyčejných lidí, kteří se dostali do
centra pozornosti díky něčemu dobročinnému, co udělali. Tyto příběhy měly často
podobné rysy. Hrdina nebyl inspirován
konkrétním příběhem z novin, ale když jsem ho psal, měl jsem tyto historky z
tisku na mysli.
Proč se příběh odehrává v Šírázu?
Téma filmu mluví samo
za sebe. V Šírázu se nachází spousta starobylých pozůstatků, důležitých a
slavných stop íránské identity. Hlavním důvodem, proč jsem si vybral toto
město, je osobitost příběhu a postav. Ale vedlejším důvodem je i to, že jsem si
chtěl oddechnout od ruchu Teheránu.
Jak jste psal scénář k filmu?
Zpočátku jsem měl o
příběhu jen matnou představu, a to díky těmto skutečným událostem. Postupem
času se představa vyjasnila. Pokaždé pracuji stejným způsobem. Podnětem může
být nějaký obraz, pocit, krátká zápletka, která se časem rozvine. Někdy to
všechno může zůstat jen kdesi v mé mysli, aniž bych věděl, že z toho jednou
vznikne scénář. Čas je významným spojencem. Některé z těchto zárodků samy
zmizí, jiné přetrvávají, rostou a zůstávají s vámi jako nedokončený proces,
který čeká jen na to, až ho dokončíte. To je ten moment kdy se mi pomocí
různých poznámek začíná rýsovat myšlenka. Pak přichází průzkum a první náčrty,
které vám napoví, jakou cestou se vydat. Téměř každý příběh, který jsem napsal,
se v mé mysli vyvíjel tímto způsobem. Nepamatuji si, že bych někdy od základu
napsal kompletní příběh s přesným začátkem, středem a koncem.
Znáte kompletní životní příběhy vašich
postav?
Ty různé poznámky, o
kterých jsem mluvil dříve, spočívají z větší části v prozkoumávání minulosti
postav. Tento krok, který je vždy časově velmi náročný, se v podstatě týká
hlavních postav. Celé měsíce si dělám poznámky na různé barevné papírky o všech
nápadech souvisejících s příběhem, který píšu. Jednu barvu mám na nápady, které
určitě do scénáře zakomponuji, a druhou na nápady, u kterých si ještě nejsem
jistý. Řada těchto poznámek se přímo při psaní nepoužije. Nedávají jasné
informace pro psaní scénáře, ale pomáhají mi lépe porozumět postavám. Během
této přípravné fáze se buduje mnoho rysů minulosti postav, které ve filmu
zanechávají více či méně viditelné stopy.
Rahimova postava je poměrně nejednoznačná.
Na mysli mám ten jeho úsměv, který má vždycky na tváři…
Mám pocit, že aby tento
film působil reálně, bylo zapotřebí vytvořit komplexní povahy postav. Stejně jako ve skutečném životě se povahy
lidí skládají z mnoha aspektů a za určitých okolností jeden z nich převládne a
projeví se výrazněji. Jedná se o “šedé” postavy: nejsou stereotypní,
ani jednotvárné. Stejně jako každý skutečný člověk v každodenním životě jsou i
ony protikladné, mají antagonistické sklony a při rozhodování jsou rozpolcené.
Rahimův úsměv je součástí souboru vlastností, které se postupně projevovaly
během měsíců zkoušení, kdy se řešilo, jak definovat herecký projev herce, který
jeho postavu ztělesní. Šlo o to, dodat mu tuto “šedou” povahovou
vlastnost, která je součástí každodenního života.
Jaký je váš postup, aby skupinové scény,
zejména ty v rodině, působily přirozeně?
To vychází z velké
části ze psaní. Je to nevědomý proces. Dochází k tomu, když celý štáb a herci
dbají na to, aby každý detail scény byl věrohodný a autentický, a ze všech sil
se snaží vdechnout scénáři život. Protože chování postav a dialogy nebyly
nereálné nebo založené na klišé, herci se snažili, aby scéna nepůsobila
povrchně. Existuje totiž riziko, že hledání přirozenosti působí samo o sobě
uměle. Tato hranice je velmi tenká a nenápadná a je třeba si dávat pozor,
abyste ji nepřekročili. Každodenní život může být zbytečný a nudný. Jako
režisér musíte dbát na to, aby toto úsilí o realistickou scénu, téměř jako z
dokumentu, nebylo spojeno s pomalým rytmem každodenního života.
Siavash žije se svým strýcem a tetou,
Farkhondeh žije se svým bratrem: V těchto velkých rodinách cítím opravdovou
solidaritu, která se někdy může stát přítěží. Je to v Íránu běžné?
Myslím, že stejně jako
v mnoha jiných zemích to tak funguje v hlavních nebo alespoň ve velkých
městech. Jinde je však každodenní život pomalejší, rodiny neztratily svou
identitu, svůj tradiční způsob života a tyto spojené rodiny jsou běžnější.
Rodinné vztahy jsou proto rozvinutější a v případě, že se někdo ocitne v nouzi,
se všichni cítí být zapojeni. V takovém sociokulturním prostředí jsem vyrostl.
Před dvaceti lety v íránském jazyce neexistovala věta “to není můj
problém”. Toto chování bylo do naší společnosti přeneseno a ztělesňuje
nový model vztahů.
Postava Bahrama, muže, kterému Rahím
dluží peníze, je také velmi nejednoznačná…
Tato postava by obvykle
měla být záporákem filmu a my bychom jí měli zazlívat překážky, které vytváří
hlavnímu hrdinovi. Ale díky vývoji postavy, o kterém jsem mluvil, má i on své
důvody, proč se chová tak, jak se chová. Když tyto důvody vysvětlí, zdají se
nám oprávněné a jeho chování pochopitelné. Možná právě tento rozměr postavy,
který z něj dělá něco víc než jen stereotypního padoucha, nám umožňuje mu lépe
porozumět.
Stejně jako ve filmu ROZCHOD NADERA A SIMIN je důležitý úhel
pohledu dětí…
V tomto filmu jsou děti
opět svědky. Pozorují potíže dospělých a jejich konflikty. Nejsou schopny
pochopit složitost těchto potíží, a proto jsou v tomto filmu, stejně jako v
předchozích, pouze zmatenými svědky všech událostí. Jejich vnímání problémů,
kterými dospělí procházejí, je čistě emocionální. V tomto filmu je však
Nazanin, Brahamova dcera, starší než ostatní děti a činí něco, co situaci ještě
více komplikuje.
Většina postav komunikuje
prostřednictvím sociálních médií. Je to v Íránu nový a vlivný fenomén?
Stejně jako všude na
světě mají i v Íránu sociální média zásadní místo v životě lidí. Tento fenomén
je poměrně nový, ale jeho vliv je takový, že je těžké si vzpomenout, jaký byl
život před jeho vznikem. Moje osobní zkušenost mě vede k přesvědčení, že v
íránské společnosti je to patrnější než jinde. Myslím, že to lze vysvětlit
společensko-politickou situací v zemi.
Na konci každého z vašich filmů divák
nedostane všechny odpovědi. Jste autorem, který si nechce vybírat?
Jak jsem již řekl, tyto
společné rysy všech mých filmů nejsou záměrné. Tato nejednoznačnost, téměř až
záhadnost, přichází přirozeně během psaní a musím říct, že se mi to líbí. Díky
tomuto aspektu je vztah mezi filmem a divákem trvalejší i po skončení projekce.
Dává divákovi možnost o filmu více přemýšlet. Právě kvůli tomuto tajemnému
rozměru mám při sledování Rashōmon
vždy velké potěšení. Spojení nejednoznačnosti s příběhem pojednávajícím o
každodenním životě je zajímavou výzvou.
Znáte slavný citát Jeana Renoira: ”
Nejhorší na světě je, že každý má své důvody”? Zdá se, že se vztahuje k
většině postav filmu Hrdina…
Rozhodně s ním
souhlasím. Každý má své důvody, proč jedná tak, jak jedná, i když si tyto
důvody neuvědomuje. Pokud jej požádáte, aby je vyjmenoval, nebude toho schopen.
Tyto důvody nejsou křišťálově jasné a snadno shrnutelné. Jsou plné rozporů. V
reálném životě může lidem trvat roky, než pochopí důvody svých činů, protože
jsou hluboce zakořeněny v jejich minulosti. Kromě toho musím upřesnit, že si
nemyslím, že z toho vyplývá, že všechny činy lze ospravedlnit. Nejde o
legitimizaci, ale o pochopení. Pochopení neznamená legitimizaci. Tím, že známe
důvody, které někoho vedly k činu, ho můžeme pochopit, aniž bychom rozhodovali
v jeho prospěch.
ASGHAR FARHADI
Asghar Farhadi se narodil v roce 1972. Svůj první krátký film natočil ve 13 letech v rámci filmového spolku pro mládež (Iranian Youth Cinema Society) a než odešel na vysokou školu, režíroval pět dalších. V roce 1991 se zapsal na Teheránskou univerzitu, obor divadelní vědy, což ovlivnilo i jeho filmovou tvorbu. Svou magisterskou práci napsal o Haroldu Pinterovi a významu klidu a přestávek v práci dramatika. Po ukončení univerzity studoval v roce 1996 režii na Tarbiat Modares University. Současně psal rozhlasové hry a televizní seriály. Po absolvování režie začal Asghar Farhadi režírovat vlastní televizní seriály, mezi něž patří i A TALE OF A CITY (DASTANE YEK SHAHR).
V roce 2002 napsal a režíroval svůj první celovečerní film DANCING IN THE DUST (RAGHSS DAR GHOBAR). Film získal cenu za nejlepšího herce na Moskevském filmovém festivalu a cenu za nejlepší scénář a režii na Asijsko-pacifickém filmovém festivalu.
O rok později natočil Asghar Farhadi film BEAUTIFUL CITY (SHAHRE ZIBA), který se odchyloval od tehdejších pravidel kinematografie. Film vypráví příběh osmnáctiletého vraha, odsouzeného k trestu smrti, jehož život spočívá v rukou rodiny oběti. BEAUTIFUL CITY byl v roce 2012 distribuován ve Francii a vzbudil velký zájem na různých festivalech po celém světě. Film získal hlavní cenu na filmovém festivalu ve Varšavě.
V roce 2005 natočil Asghar Farhadi film HRA S OHNĚM (CHAHAR SHANBEH SOURI), který vypráví příběh íránské rodiny z pohledu její hospodyně.
O dva roky později vypráví Asghar Farhadi příběh skupiny přátel, kteří odjeli na dovolenou do severního Íránu. Když jeden z nich zmizí, celá skupina se ocitne ve složité situaci. Film O ELLY (DARBAREYE ELLY) byl současně promítán na filmovém festivalu v Berlíně a na filmovém festivalu Fajr v Teheránu. Film získal Stříbrného medvěda v Berlíně a Cenu za režii v Teheránu. O ELLY byl uveden do francouzských kin v září 2009 a dosáhl více než 100 000 návštěv.
Po tomto úspěchu se Asghar Farhadi pustil do psaní filmu ROZCHOD NADERA A SIMIN (JODAEIYE NADER AZ SIMIN), který v roce 2010 režíroval. Film si našel své diváky díky zachycení rodiny ze střední třídy, která se ocitla v krizi, jež nakonec vyústila v rozvod. ROZCHOD NADERA A SIMIN měl premiéru v Berlíně, kde byl oceněn tiskem i diváky. Film získal Zlatého medvěda za nejlepší film a dva Stříbrné medvědy za herecké obsazení. A to byl teprve začátek. Film obdržel více než 70 mezinárodních cen včetně jednoho Zlatého glóbu, jednoho Oscara a jednoho Césara. ROZCHOD NADERA A SIMIN se prodával po celém světě a na íránský film se setkal s nebývalým úspěchem. Ve Francii, kde byl promítán ve více než 250 kinech, dosáhl film více než jednoho milionu návštěvníků. V prosinci 2011 byl uveden v USA, kde se stal jedním z největších úspěchů cizojazyčného filmu. V roce 2012 byl Asghar Farhadi podle časopisu Time zařazen mezi 100 nejvlivnějších lidí na světě.
Mezi další ceny, které film ROZCHOD NADERA A SIMIN obdržel, patří: nejlepší cizojazyčný film na Mezinárodním filmovém festivalu v Durbanu, nejlepší film a scénář na Asijsko-pacifickém filmovém festivalu, nejlepší film na filmovém festivalu v Sydney, nejlepší režie na filmovém festivalu v Abú Dhabí…
Asghar Farhadi se poté s rodinou přestěhoval do Paříže, aby napsal nový scénář, jehož příběh odehrává mimo Írán. Hlavní hrdina Ahmad se vrací do Paříže, aby dokončil rozvod se svou ženou Marií. Jeho návrat je donutí konfrontovat se se svou minulostí. Film MINULOST měl premiéru ve francouzských kinech v květnu 2013 a současně byl uveden do soutěže na festivalu v Cannes. Ve Francii zaznamenal více než milion vstupů a v Cannes získal za cenu za nejlepší herečku. Poté byl nominován na Zlatých glóbech a cenách César.
Asghar Farhadi se vrátil do Íránu v roce 2015, aby natočil film KLIENT (FORUSHANDE). Film byl dokončen na jaře 2016 a vybrán do soutěže na festivalu v Cannes. Asghar Farhadi získal cenu za nejlepší scénář a představitel hlavní role Shabab Hosseini cenu za nejlepšího herce. KLIENT byl uveden do kin ve Francii na podzim následujícího roku a zároveň v Íránu, kde se stal největším úspěchem Asghara Farhadiho. V únoru 2017 získal režisér svého druhého Oscara za nejlepší cizojazyčný film.
O několik měsíců později Asghar Farhadi odstartoval svůj další projekt s Penélope Cruz a Javierem Bardemem. Film VŠICHNI TO VĚDÍ (TODOS LO SABEN) se natáčel ve Španělsku a ve španělštině. Součástí hereckého obsazení byl i Argentinec Ricardo Darín. Film byl vybrán do soutěže a jako zahajovací film 71. ročníku filmového festivalu v Cannes. V den své premiéry byl uveden do kin a ve Francii zaznamenal více než 830 000 vstupů.
Nový film Asghara Farhadiho HRDINA (GHAHREMAN), natočený v Íránu, je režisérovým čtvrtým pokusem o získání Zlaté palmy. HRDINA je zároveň čtvrtým filmem produkovaným Alexandrem Mallet-Guyem a sedmým, který distribuoval ve Francii. K prvnímu setkání Alexandra Mallet-Guye a Asghara Farhadiho došlo v únoru 2009 v Berlíně, kde Alexandre Mallet-Guy objevil film O ELLY.
Producenti: Alexandre Mallet-Guy – Asghar Farhadi
Koprodukce: Olivier Pčre, Rémi Burah
Line produkce : Hamidreza Ghorbani
Produkční manager: Mohammad Yamini
Kamera: Ali Ghazi
Skript: Ghazal Rashidi
Kostýmy: Negar Nemati
Production designer Mehdi Mousavi
Asistent režie: Amin Khankal
Zvuk: Mehdi Saleh Kermani
Střih: Haydeh Safiyari
Střih zvuku: Mohammadreza Delpak
Mix: Bruno Tarričre
Produkce: Memento Production, Asghar Farhadi Production
Ve spolupráci s: Memento Distribution, Memento International
Koprodukce: ARTE France Cinéma
Partnerství: ARTE France
S podporou: Région Île-De-France, CNC, Aide aux Cinémas du Monde – Centre National du Cinéma et de l’Image Animée – Institut Français
Mezinárodní distribuce: Memento International
Film si můžete objednat standardně přes Disfilm nebo na e-mailu andrea@mimesis.cz – projekce jsou možné od 20. 1. 2022. K dispozici budou formáty DCP a mp4.