Blízkovýchodní reportérka a dokumentaristka Jana Andert se na podzim roku 2017 vydala do Mosulu okupovaného bojovníky Islámského státu. Na vlastní pěst, bez podpory zahraničních médií, pro které obvykle pracuje. S elitní jednotkou irácké armády Golden Division osm měsíců riskovala život v prvních liniích bitvy. Nebojácné svědectví o městu v ruinách, které jedna z největších katastrof dnešní doby obrala o duši.

„Proč ses mě nikdy nezeptal, o čem tenhle film je? A proč jsem ti to vlastně nikdy sama neřekla?“ táže se, spíše řečnicky, rumunská autorka v úvodu pozoruhodného průzkumu lidské intimity, aby jeden z možných důvodů nalezla o něco později: „Asi proto, že odpověď neleží ve sféře slov.“

Jeden den, dvě zpravodajské redakce, jedna událost stojící v centru pozornosti. Český prezident má dnes večer na Pražském hradě svým příznivcům a podporovatelům oznámit, zda bude či nebude znovu kandidovat do funkce. V průběhu jednoho stejného dne tu díky tomu můžeme zblízka sledovat, jak dva různé týmy redaktorů, reportérů a editorů vytvářejí svou “mimořádnou zprávu” o jedné totožné události.

Tina, podivínská a samotářská celní úřednice s ne právě přívětivým vzhledem, má podivný dar nepřirozeně vyvinutých čichových schopností. Na švédské hranici s Dánskem dokáže identifikovat kontraband tak, že u cestujících vycítí čichem strach, úzkost, provinění i jiné emoce. Ačkoli je v práci při odhalování pašeráků úspěšná, její soukromý život za moc nestojí.

Východní hranice Evropy s Ruskem dělí dva protichůdné pohledy na minulosti současnost. Tuhle oblast označila televize BBC za místo, kde současné napětí přeroste ve 3. světovou válku. Lotyška Hermīne Puriņu, první oběť sovětské invaze z roku 1940, se snažila vlastním tělem zachránit svého syna. Její fotografieje inspirací pro film o hranicích, geografických i metaforických.

Režisér Miroslav Janek si Markétu původně vybral do Normálního autistického filmu, ale scény s Markétou měly zcela jiný charakter, a tak se rozhodl materiál využít k samostatnému kratšímu filmu „Markéta chce taštičku“.

Western odehrávající se v severní Austrálii ve dvacátých letech minulého století. Domorodý chovatel dobytka Sam v sebeobraně zabije bělošského majitele stanice Harryho. Musí vše opustit a utéct i se svou těhotnou manželkou přes nádhernou, ale drsnou krajinu do vnitrozemí. Seržant Fletcher je posedlý dopadením Sama, ten se však v buši vyzná lépe než kdo jiný.

Jaká je budoucnost našeho ekosystému? „Pokud by zmizely na zemi včely, zbývají lidstvu čtyři roky existence.” Režisér Gyula Nemes nabízí svérázný pohled na boj proti globalizaci. Experimenty s černobílým a barevným materiálem, komiksovými vložkami a zvukovou stopou dělají ze snímku intelektuálně výživnou a nesmírně vtipnou filmovou událost.

Režisérův bratr se dozvídá, že by měl podstoupit riskantní a život ohrožující zákrok, při kterém je jeho naděje na přežití padesátiprocentní. Ján se na kole a pouze s minimem věcí vydává na možná poslední cestu, kdy si může dělat vše tak, jak si přeje. Jediným omezením se stává fixní datum operace, která je stanovena na 5. října.

Svědectví o nejsilnějším známém přírodním psychedeliku, tryptaminu 5-MeO-DMT a žábě Bufo Alvarius ze sonorské pouště. Strhující audio-vizuální dobrodružství, které umocňují originální zážitkové animace, výpovědi skupiny psychonautů, kteří se za zkušeností s Bufo Alvarius vydali na cestu do Jižní Ameriky, a osobní příběhy Stanislava Grofa a novodobého šamana Octavio Rettiga.

Švédský krizový manažer má v upadající továrně předvést zázrak kapitalistického obchodního modelu. Bo Inge Andersson, bývalý voják, který už jednu ruskou automobilku vzkřísil, přichází do Toljatti s malým týmem a velkým cílem. Stát se prvním cizincem, který společnost dovede k zisku. A nikdo se mu neodváží vzdorovat. Zatím.

Cuketka není žádná padavka, ale malý čiperný chlapec. Poté, co přijde o maminku, má pocit, že je sám na světě. To ale ještě neví, s kým se ve svém novém životě – v dětském domově – setká. Simon, Ahmed, Jujube, Alice a Béatrice: ti všichni si procházejí nelehkým dětstvím, ale zároveň zůstávají malými hravými dětmi. Tento animovaný film se stal divácky nejúspěšnějším evropským animovaným filmem roku 2016.

Po smrti milence se německý cukrář Thomas vydává do Izraele – rodné země muže, jehož miloval. Navzdory předsudkům spojených s jeho původem začíná Thomas pracovat v místní kavárně, jejíž majitelkou je vdova po zesnulém Oranovi. Ta však netuší, že nevyslovený smutek, který ji s cizincem spojuje, se váže k jednomu a tomu samému muži.

Sedm filmů z ji.hlavského festivalu dokumentárních filmů poputuje do kin po celé republice. Uvedeme čtyři dlouhometrážní snímky a blok krátkých filmů. „České dokumentární filmy již dávno nevznikají jen pro televizní obrazovky. Jsou kinematografickými díly, která si zaslouží velké plátno, dobrý zvuk a soustředěné diváky.”

Je začátek května. Zlodějíček Julius byl zrovna propuštěn z vězení. Slunce svítí, ale představa budoucnosti na teplickém předměstí rozhodně nezahřeje. V televizi mluví o festivalu v Cannes. Nějaký opilec, neherec, tam prý dostal cenu za film a stal se hvězdou. Jasně, jedu do Cannes!

Pět obdivuhodných dětí, jež společnost shodně opatřila nelichotivou nálepkou „autista“. Přední český dokumentarista přestal vnímat autismus jako lékařskou diagnózu a pokusil se mu porozumět jako fascinujícímu, byť často jen obtížně rozluštitelnému způsobu myšlení.

Jedinečný a intimní pohled na tvůrčí proces Josefa Koudelky, jednoho z největších žijících mistrů fotografie. Izraelský režisér Gilad Baram Koudelku sleduje při jeho fotografickém putování Izraelem a Palestinou, při hledání prchavých okamžiků, v nichž vznikají jeho fotografie.

Člověk není nikdy sám sebou. Nemá svůj pevný, jediný, pro vždy daný charakter, navždy dané názory a záliby. Žije skrze toho druhého naproti. Pro něj, proti němu. V adoraci, v lásce nebo v nenávisti. Je ale vždycky s ním propojen. Nikdo není nikdy sám.

Příběh silné mladé matky, která se odmítá smířit s nepříznivým společenským statusem a snaží se vybojovat lepší život pro sebe a svou dceru Sárinku. Cesta ven z obtížné situace je lemována zklamáním, ale také nadějí.

Skupina židovských teenagerů odjíždí na Sever. Bez rodičů, učitelů, dospělých – mají jen sebe navzájem. Začíná jejich největší životní dobrodružství. Stráví spolu čtyři roky. V Dánsku, v oáze uprostřed běsnící světové války. Jen díky tomu se jim podaří přežít apokalypsu a začít nový vlastní život. Po 70 letech od svého odjezdu se rozhodli vyprávět svůj příběh.

Na jaře roku 2013 operu Olimpiade uvedlo Národní divadlo v Praze, Dijonu, Caen a Luxembourgu v nastudování přední evropské režisérky Ursel Hermann, dirigenta Václava Lukse a jím vedeného Collegia 1704. Film zachycuje vznik inscenace opery a představuje Josefa Myslivečka, přítele a učitele W. A. Mozarta.